Rozmnožování trnuch v péči člověka se může lišit od jejich reprodukce v přírodě. Hlavním rozdílem je, že v akváriu nebývá pozorována sezónnost rozmnožovacího období, i když změna vodivosti vody po výměně za čerstvou může nasimulovat období dešťů a stimulovat tak sexuální chování (Lasso et al., 1996).

Námluvy rejnoků bývají bouřlivé. Samec pronásleduje samici a často ji při tom kouše do okraje tělního disku. Někdy jí způsobí i poměrně hluboké rány, naopak bránící se samice může samce poranit jedovým trnem. Tato zranění se většinou rychle zahojí, ale máme-li agresivnějšího samce, je lepší ho chovat v harému, aby se jeho agresivita rozptýlila na více partnerek. Další možností je chovat samce odděleně a k samicím ho připouštět jen na páření.

Ve výjimečných případech se může stát, že bránící se samice může samce bodnout tak nešťastně, že mu poraní vnitřní orgány, což může skončit i smrtí zasaženého zvířete. Při vlastním páření samec vsune jeden z pterygopodů do pohlavního otvoru samice a takto spojeni zůstávají až několik desítek sekund. Samice se často snaží uprchnout, přičemž otočí samce břichem nahoru a vláčí ho za sebou. Po páření má voda v akváriu šedavý nádech (Kroupa, 2009).

Zijlmans (2012) uvádí dobu březosti 100 – 160 dní. Tento chovatel nechal provést vyšetření několika březích samic ultrazvukem. Na snímcích byly vidět u vysokobřezích samic hrozny folikulů připravených k oplození. Porod probíhá obvykle ocáskem napřed, ale ne vždy.

K dalšímu páření dochází ihned po porodu. O samici, která čerstvě porodila, obvykle projeví zájem i samec, který ji předtím dlouhodobě ignoroval a odmítal se s ní pářit. Pokud se tedy v chovu nedaří dlouhodobě odchovat od dospělých rejnoků mladé, stačí někdy samici přidat k jinému samci a po páření ji vrátit k původnímu. Mnohdy se stává, že takto rozdělené a znovu sestavené páry se spolu potom dále bez problémů rozmnožují. Mnoho samců bez zjevného důvodu odmítá páření s některými dospělými samicemi, zatímco jiných si všímá mnohem více. K úspěšnému rozmnožování je tedy vhodnější mít více zvířat obou pohlaví,aby bylo možno je v případě potřeby různě kombinovat (Kroupa, 2009).

Zijlmans (2012) doporučuje po třech vrzích nechat samici klidovou pauzu na rekonvalescenci. Jinak se mohou po pár zdravých vrzích narodit mrtvá mláďata nebo může samice náhle uhynout.

Podle druhu a velikosti samice může být mláďat až 12, výjimečně i více. Achenbach et Achenbach (1976) uvádí u P. motoro z přírody až 21 mladých. Zijlmans (2012) uvádí, že u jiného chovatele porodila samice P. leopoldi 15 mladých. Ta byla ale mrtvá, nebo uhynula krátce po porodu.

Průměr tělního disku čerstvě narozených mláďat bývá 6 – 13 cm. Nejmenší mláďata mívá P. magdalenae. Pravděpodobně největší mláďata v rodu Potamotrygon má P. tigrina. Zijlmans (2012) uvádí u tohoto druhu hned v prvním vrhu u dvou samic 3 a 4 mladé ve velikosti 11,4 až 12,7 cm.

Po porodu mohou být mláďata ponechána u dospělých, ale při samostatném odchovu je rozkrmení mnohem jednodušší. Ve výjimečných případech se může stát, že ostatní dospělí rejnoci čerstvě narozená mláďata napadnou a zabijí, popř. sežerou. Sežrání mláďat dospělým samcem bylo opakovaně pozorováno u P. henlei (Huveneers, 2012, pers. comm.).

V zahraničí je popsáno velké množství úspěšných odchovů, zejména ze západní Evropy, USA, Japonska a dalších asijských akvaristických velmocí (Singapur, Thajsko, Taiwan aj.). Tento fakt naznačuje, že největší překážkou jsou velké finanční náklady na pořízení dostatečně velké a technicky vybavené nádrže. Relativně nákladné je i zakoupení chovných zvířat. Nejlevnějším druhem je P. magdalenae, ale pro svoji počáteční horší adaptabilnost na akvarijní podmínky a vybíravost v krmení není odchováván příliš často (Kroupa, 2009).

V posledních letech se daří odchovy různých druhů trnuch i v České republice, která je vyhlášenou akvaristickou velmocí. Pravděpodobně prvním českým odchovem jsou mláďata P. motoro v Zoo Lešná z roku 2005 (Shromáždil, 2005, pers. comm.), dále potom od roku 2006 odchovy P. magdalenae v chovu Miloše Kroupy (Hradec Králové), tři vrhy po jednom mláděti (kříženci P. motoro a P. leopodi) ve firmě Sklorex (Brno) (Šmerda, 2007, pers. comm.) a odchovy P. motoro v Obřím akváriu v Hradci Králové, kde se od roku 2007 pravidelně množily P. motoro. V jednom z vrhů bylo dokonce 12 zdravých mláďat najednou (Šmeral, 2008, pers. comm.).

Dalšími odchovanými druhy a formami v České republice jsou: P. hystrix (Ondráček, 2009, pers. comm.), P. henlei (Hrkal, 2011, pers. comm.), P. leopoldi (Brehový, 2008, pers. comm.), P. motoro „Marble“ (Valenta, 2011, pers. comm.) P. leopoldi „Black diamond“ a P. sp. „Pearl“ (Dařbuján, 2011, pers. comm.).