Spoluobyvatelé ve společenském akváriu

Na našich stránkách jsou znázorněny pouze ty druhy akvarijních
ryb, které s rejnoky chováme. Existuje ale mnoho druhů ryb, které
lze s rejnoky s menším či větším úspěchem chovat.

Někteří chovatelé chovají rejnoky ve společnosti velkých a dravých
ryb, jako např. arowan rodů Osteoglossum a Scleropages,
anténovců rodů Merodontotus, Pseudoplatystoma a Sorubim, dále
rozličných druhů velkých cichlid apod..

Všechny výše uvedené typy ryb však mohou rejnoky zranit nebo
stresovat. Dokonce i některé druhy nevinně vypadajících
krunýřovců z čeledi Loricariidae je mohou poškodit. Z posledně
jmenované čeledi byly často pozorovány velmi aktivní útoky od ryb
rodu Sturisoma, které se vůči volně plovoucím rybám chovají
naprosto nekonfliktně a jsou považovány za naprosto mírumilovné.

Mnoho škody mohou napáchat i drobné druhy rybek, které mají ve
zvyku okusovat ploutve. Z běžně chovaných akvarijních ryb je
třeba dávat pozor zejména na parmičku čtyřpruhou (,Barbus‘
tetrazona), gudeu motýlkovou (Ameca splendens), tetru krvavou
(Hyphessobrycon eques) a mnoho dalších druhů teter. Trnuchy se
proti stálým útokům na konec svého ocasu nemohou nijak bránit
a v některých případech je překvapivé, jak i malé množství
drobných kousavých rybek dokáže zkrátit rejnokům ocas až o
několik centimetrů.

Výsledkem může být druhotné zaplísnění nebo bakteriální infekce
a značný stres. Ohroženější jsou druhy s vláknitě zakončeným
ocasem (Potamotrygon magdalenae, celý rod Paratrygon,
Plesiotrygon a Himantura).

Na druhou stranu rejnoci mohou menší spoluobyvatele považovat
za potravu a dokážou zabít i tak velkou rybu, kterou potom
nedokáží spolknout.

Zajímavou alternativou je chov menších druhů rejnoků s terčovci
rodu Symphysodon. Toto společenství poměrně dobře funguje,
pouze teplota se musí přizpůsobit požadavkům terčovců,
tzn. 28 – 30 °C.

V každém případě jsou nejlepšími spoluobyvateli krmné rybky,
které je třeba pravidelně doplňovat. Často se stává, že se
některé krmné rybky naučí útokům rejnoků dlouhodobě uhýbat
a přežívají v nádrži dlouhou dobu. Přitom nově přidané ryby
stejného druhu bývají rychle uloveny a zkonzumovány. Výhodou
krmných rybek je i to, že většinou zkonzumují zbytky potravy,
která zapadla do míst, kam se rejnoci nedostanou.

V dekorační nádrži s živými rostlinami jsou také vítanými
spoluobyvateli druhy, které pomáhají bojovat s nežádoucími
řasami. Vhodné jsou zejména kaprovité rybky rodu Garra a pro
boj s vláknitými řasami jsou nepostradatelní parmouni rodu
Crossocheilus, kteří dokáží i v nádrži s malým množstvím úkrytů
velmi dobře unikat i před hodně aktivními rejnoky.

Z řasožravých druhů je třeba varovat před rodem Gyrinocheilus,
který se často přisává na těla jiných ryb nebo paryb a okusuje
jim sliz. Tím může způsobovat velké plochy odřenin na tělech
nejen rejnoků, ale často útočí např. na terčovce rodu
Symphysodon a skaláry rodu Pterophyllum. Všeobecně je vhodné
si při jakékoliv pokusné kombinaci druhů udělat dostatek času
na pozorování vzájemných interakcí a podle potřeby zasáhnout.

U dospělých trnuch je nevhodné kombinovat různé druhy v jedné
nádrži vzhledem k vysoké pravděpodobnosti vzniku
mezidruhových kříženců. U mladých jedinců je třeba dávat
pozor na kombinaci aktivnějších a žravějších druhů (P. motoro,
P. castexi, P. henlei, P. leopoldi aj.) s méně průbojnými
druhy (P. magdalenae, P. tigrina, Plesiotrygon sp.), které
v jejich přítomnosti mohou trpět stresem nebo uhynout na
podvýživu.