Rejnoci patří spolu se žraloky a chimérami mezi paryby
Chondrichthyes. Od klasických ryb se liší chrupavčitou kostrou
a chybějícím plynovým měchýřem. Nadnášecí schopnost místo
plynového měchýře zajišťují velká játra s vysokým obsahem tuku.

Většina druhů paryb žije v moři. Ve sladkých a brakických vodách
je známo přibližně 30 druhů. Naprostou většinu nalezneme v Jižní
Americe, několik druhů je asijských a jeden druh se vyskytuje
v Africe.

Všichni jihoameričtí sladkovodní rejnoci patří do čeledi
sladkovodní trnuchovití (Potamotrygonidae), asijští a afričtí
zástupci pak do čeledi trnuchovití (Dasyatidae)(Ross et Schäfer,
2000; Hanel 2009, pers. comm.).

Systematika jihoamerického rodu Potamotrygon je velmi složitá
a neustálená. Je to způsobeno velkým areálem rozšíření
jednotlivých druhů a velkou variabilitou jednotlivých populací.
Celou situaci ztěžuje také fakt, že se v přírodě i akváriu vyskytuje
velké množství mezidruhových kříženců (Ross, 2000).

Zajímavostí je, že čeleď Potamotrygonidae se vyvinula z mořské
čeledi dříve, než se před 100 miliony let zformovalo pohoří Andy.
Předtím tekla Amazonka opačným směrem a ústila do Pacifiku.
Výsledkem je, že jsou jihoameričtí sladkovodní rejnoci nejblíže
příbuzní s pacifickou čeledí tlustoocaskovití (Urolophidae),
přestože Amazonka dnes ústí do Atlantského oceánu. Tuto teorii
podporují i 50 milionů let staré fosílie mořských rejnoků
nalezené před třinácti lety v jižní Dakotě. Tyto fosílie se
od dnešních sladkovodních zástupců z Amazonie liší jen velmi
nepatrně(Ross, 1999; Hanel et Novák, 2000). Na teorii o opačném
toku Amazonky před zformováním And upozorňovali již dříve
parazitologové, které zaujala blízká příbuznost parazitů
sladkovodních rejnoků s cizopasníky pacifických zástupců,
což bylo prokázáno i na základě molekulární biologie (Lovejoy,
1997).

Rozšíření čeledi Potamotrygonidae

Všechny druhy čeledi Potamotrygonidae se endemicky vyskytují
ve všech hlavních říčních systémech Jižní Ameriky, a to ve
Venezuele (Rio Orinoco a Maracaibo), Guyaně, Francouzské
Guyaně, Surinamu, Kolumbii (Rio Atrato a Magdalena), Peru
(Rio Negro), Bolívii, Paraguayi, Argentině, Uruguayi a Brazílii
(Rio Paraguay, Paraná, Tocantins a Amazonka) (Achenbach et
Achenbach, 1976; Rosa, 1985; Carvalho et al., 2003).
Sladkovodní trnuchy nežijí v Chile (Deynat, 2006).

Většina druhů žije pouze v jednom povodí. Výjimkami žijícími ve
více povodích zároveň je P. motoro a P. orbignyi. Na druhou
stranu jsou tyto dva druhy vzhledem ke svému rozšíření a značné
variabilitě označovány spíše za dva druhové komplexy.

Velmi velký areál rozšíření má také P. signata, která žije v povodí
Amazonky od severu Brazílie až k jižní části povodí.

Naproti tomu např. P. leopoldi žije pouze v řece Rio Xingu a jejím
přítoku Rio Fresco (Carvalho, 2003).