Pro trnuchy je rozhodující zejména plocha dna. Ta by měla být co největší v závislosti na velikosti chovaného druhu. Pro nejmenší druhy, jako je např. Potamotrygon scobina nebo P. magdalenae, postačí plocha cca 150 x 80 cm na jeden pár. Pro střední druhy, dorůstající v průměru tělního disku do 40 cm, je vhodná plocha cca 200 x 75 cm. Někteří rejnoci mohou dorůstat v průměru tělního disku i 1 m. Pro pár takto velkých paryb by měla být plocha akvária alespoň 300 x 200 cm. Na výšce vodního sloupce naopak příliš nezáleží, obvykle postačí 50 cm. Mladé jedince lze umístit do menších akvárií. Např. pár rejnoků o velikosti DL 20 cm vyžaduje přibližně 200 l akvarijní vody (Zijlmans, 2012).
Dno by měla pokrývat několikacentimetrová vrstva jemného říčního písku. Ideální je zrnitost 0,6 – 2 mm. Příměs menšího množství hrubších zrn do velikosti 4 mm není na závadu.
Mnoho chovatelů používá křemičitý písek, který je prodáván na zasypávání zámkové dlažby. Ten je méně vhodný než říční písek, protože je ostřejší.
Naprosto nevhodný je písek s menšími zrny než 0,5 mm. Takto jemný písek ulpívá na kůži a očích rejnoků, což jim může způsobit kožní problémy.
Ross (2005) nedoporučuje u P. tigrina a celého rodu Paratrygon písek vůbec a upřednostňuje chov těchto druhů na holém skleněném dně. Naproti tomu do velkoobchodní firmy Profi Aquarium byli importováni jak P. tigrina, tak i Paratrygon aiereba, a s říčním pískem neměli jakékoliv potíže. Naopak chov jakéhokoliv druhu na holém dně skončil v tomto zařízení vždy úhynem. Pokud se rejnok cítí být stresován, zahrabe se až po oči do substrátu a zklidní se. Úhyny na holém dně tedy lze přičítat zejména stresu (Kroupa, 2009).
Častou chybou chovatelů je poskytování příliš slabé vrstvy písku. Rejnoci jsou od přírody velmi aktivní a inteligentní lovci. Díky své vysoké inteligenci se dokáží také nudit, což může vést ke stresu a různým zlozvykům (vyšší vzájemná agresivita, neustálé monotónní profukování jedné štěrbiny nebo rohu akvária proudem vody). Vysoká vrstva písku podněcuje rejnoky ke stálému přehrabávání a slouží k odbourávání stresu z nedostatku jiné činnosti. Pro nejmenší mláďata stačí vrstva písku 3 – 4 cm, pro velké jedince 6 – 10 cm.
Výjimku tvoří pouze zástupci rodů Plesiotrygon, kteří profukují substrát jen velmi omezeně, a rod Paratrygon, který neprofukuje písek vůbec. Těmto rodům slouží pouze jako úkryt a vrstva stačí opravdu malá. Nicméně někteří chovatelé dosahují i na holém dně pravidelných odchovů.
V nádrži by nemělo být příliš mnoho dekorací. Všechny použité kameny a kořeny musí mít oblé okraje, aby se o ně chovanci nezranili. Většinu vodních rostlin trnuchy polámou nebo vyhrabou. Použít lze pouze robustní a dobře kořenící šípatkovce Echinodorus sp. nebo větší zástupce rodu Cryptocoryne, i ty je však nutné obložit velkými kameny. Další možností jsou stonkové rostliny, jako např. Hygrophila sp., Limnophila sp. nebo Egeria densa. Ty naopak mají velmi chabý kořenový systém, takže jejich trsy stačí pouze zatížit velkým kamenem a v případě vyhrabání se dají znovu a znovu zasadit bez poškození. Vhodné jsou též kapradiny (Microsorium (Colysis) pteropus, Bolbitis heudelotii) a anubisy (Anubias sp.), které rostou přisedle na kamenech nebo dřevě. Velký výběr je také mezi plovoucími rostlinami.
Velkou pozornost je třeba věnovat umístění topného tělesa. Paryby pravděpodobně nejsou schopny vnímat bolest, kterou jim způsobují horké předměty na kůži. Pokud tedy trnucha odpočívá s částí tělního disku položenou nebo opřenou o topné těleso, může utrpět závažná popálení. Těleso by proto mělo být obalené např. plastovým pletivem. Nejvhodnější je jeho umístění v komoře vnějšího filtru.
Akvárium musí být dobře filtrované. Nutností je bezchybně fungující biologická filtrace, která eliminuje prudce jedovatý amoniak a dusitany. Objem filtračního materiálu by měl být
minimálně 5 % objemu chovné nádrže. Samozřejmostí je dostatečně porézní filtrační materiál s co největším povrchem pro uchycení užitečných nitrifikačních baktérií. Vhodnější je použití vnějšího filtru, který zbytečně neubírá prostor pro chované živočichy uvnitř akvária.
Velmi vhodné je použití skimmeru nebo hladinového přepadu, protože zejména po krmení rybami je hladina značně mastná, což snižuje difuzi dýchacích plynů. Samozřejmě šedá hladina také nevypadá příliš esteticky. Na osvětlení příliš nezáleží, pokud nepoužijeme živé rostliny. Rejnoci mají rádi spíše rozptýlené světlo a část nádrže přistíněné (Kroupa, 2009).